Hanička přišla o zrak vlivem nemoci.
A možná právě proto jsou pro ni doteky a vůně koní ještě silnější a opravdovější.
Miluje koně.
A také má úžasného syna Martina, který ji – dokud to ještě šlo – vozil za těmi čtyřnohými přáteli, kde se vždy cítila doma.
Teď už to sama nezvládne. Hanička je v péči mobilní služby Hospice sv. Jakuba Prachatice a síly jí pomalu docházejí.
A tak zazvonil telefon.
Prosba byla jednoduchá, a přitom obrovská:
„Moc by si ještě přála vidět koně, kobylku Carmen.“
A tak jsme vyrazili.
Když jsme přijeli na místo, bylo tam cítit všechno to, co slova většinou nezvládnou – lásku, radost, vděčnost.
Hanička byla u své oblíbené kobylky Carmen víc než hodinu. Jen tam seděla, hladila ji, usmívala se a plakala.
My ostatní jsme jen stáli a koukali.
Protože to, co se dělo mezi nimi dvěma, se prostě nedá popsat.
Byla to tichá síla, něha a štěstí v té nejčistší podobě.
Někdy není potřeba říkat nic.
