Odešel obklopený láskou, v klidu… s naplněným přáním.
A my bychom vám rádi vyprávěli jeho příběh – protože v sobě nese to nejdůležitější, co máme. Lásku, blízkost a sílu splněného snu.
Horst. Chroustomil, jak mu s láskou říkávala jeho žena Marcelka. Spolu žili svůj každodenní život se dvěma syny a snem o stáří na chatě. Na chatě v osadě, kde nejsou ploty mezi pozemky – ani mezi lidskými srdci.
Jenže člověk míní, osud mění. Nelítostně stanovil Horstovi diagnózu, která změnila všechno… nevyléčitelný nádor na mozku.
Marcelka se ale rozhodla nevzdat. Vzala si Horsta domů a den za dnem o něj s láskou pečovala. A ještě víc – rozhodla se splnit jeho poslední přání. Vrátit ho na chatičku. Do místa, kde žil, tvořil, miloval…
Se Sanitkou splněných snů to šlo.
Na chatě už čekali sousedé – ti, co s nimi stavěli, slavili narozeniny, zpívali písničky. A Horst tam strávil pár krásných hodin… vděčný, obklopený těmi, kdo ho milovali.
Ale to nejdojemnější teprve přišlo.
Horst s rodinou žil ve třetím patře – a právě to bylo překážkou pro jeho starého tatínka, který se kvůli schodům nemohl se synem rozloučit. Ale protože jsme Sanitka splněných snů, podařilo se nám společně se syny a Marcelkou i tohle. Jejich setkání.
A on plakal. Držel Horstovu tvář v dlaních, pohladil ho a tiše říkal:
„Můj synek… milovanej… krásnej…“
A my víme, že v těch pár minutách bylo všechno.
Život. Láska. I smíření.
„Někdy stačí jen dotek, aby srdce vědělo, že je doma.“
Děkujeme, že jsme mohli být součástí.
Sbohem, Chroustomile. Děkujeme ti
Dnes nás opustil Horst
