
Někdy jsou přání veliká. A někdy jsou vlastně úplně malá.
Stačí chvíle. Píseň. Setkání.
A člověk má pocit, že svět je na okamžik přesně takový, jaký by měl být.
Paní Irenka je 32letá maminka a doma na ni čeká malá princezna, která chodí do první třídy.
V listopadu jí lékaři našli nádor, proti kterému už bohužel není boje. A přesto z ní vyzařuje něco, co se těžko popisuje. Klid. Pokora. Dobro.
Taková ta zvláštní, tichá energie, která člověka nutí přemýšlet, proč je život někdy k těm nejlepším lidem tak krutý.
Irenka má jedno největší přání – být co nejvíc se svou dcerou a manželem.
Ale maminky… ty chtějí svým dětem plnit sny pořád. I když jsou dospělé.
A tak nás oslovila Irenčina maminka. Věděla, že její dcera miluje Lucii Bílou.
Jestli by prý nebylo možné…
Samozřejmě že bylo. A s obrovskou radostí.
Jenže to, co se stalo ten večer, předčilo všechna očekávání.
Lucie Bílá přišla za Irenkou úplně spontánně. Zastavila se u ní a věnovala jí celou píseň.
Byla z ní cítit obrovská empatie, upřímnost, úcta a pokora. A jako krásnou památku jí věnovala také vlastnoručně vyráběný řetízek s přívěskem anděla.
A když Lucka Irenku nazvala andělem, všichni jsme věděli, že to není jen hezké slovo.
Protože přesně tak na nás Irenka působila.
Byl to silný, hluboký okamžik. Pro Irenku. Pro její rodinu. A přiznáme se – i pro nás… Já to celé probrečela.
Děkujeme Lucii Bílé a celému jejímu týmu, že z obyčejného přání udělali večer, na který se nezapomíná.
Protože někdy jedna píseň znamená víc než tisíc slov.
Lucie Bílá



