Jeden zapomenutý krásný splněný sen z léta 
Užívat každého dne a každé chvilky… zní to jako fráze. A pak se setkáte s někým, kdo této frázi dává úplně jiný rozměr.
Janince připravil osud pěkně trnitou a kamenitou cestu. Sudičky ji do života vyslaly s kombinovaným tělesným postižením, včetně rozštěpu rtu. Rodiče péči o dívenku nezvládali, a tak Janička strávila celé dětství až do dospělosti v Jedličkově ústavu na který má ovšem vzpomíná jen v dobrém.
Domov pro ni byl jen o Vánocích a prázdninách…
Když jí bylo osmnáct, onemocněla její maminka. Jana se vrátila domů a i přes svůj hendikep se o ni dokázala starat – téměř sedm let.
Janička se nikdy nevzdala. Pohybovala se s pomocí speciálních dlah, a i když později zůstala upoutaná na vozík a lůžko, pletla, háčkovala, šila. Krása její duše se promítala do krásy její ruční práce. 
Je obdivuhodné, že Janinka stále žije sama v bytě, kde je upoutaná na lůžku a bez pomoci “andílků” charity by to nezvládla. Právě jedna z nich nás oslovila – Janička nikdy nebyla v ZOO, a je to její velký sen.
Ten den byl nádherný – pro všechny. Krásné počasí, štěstí v očích tolik zkoušené, ale přitom statečné a pozitivní Jany, a úžasná Lucka z Charity Nové Hrady jako doprovod. I kamenitá cesta může být krásná. O to víc si uvědomujeme drobné krásy života, radost z každé chvíle, smích a úsměv jako nejkrásnější dar a lék.
