A jedno velké ticho, které se klaní.
Sanitka splněných snů jela jinak. Pomaleji. S úctou. A s tichou poklonou.
Vezla totiž muže, kterému se říká Mistr – a který je přitom tak pokorný, že by to o sobě nikdy neřekl.
Pan PhDr. Zdeněk Šesták letos oslaví neuvěřitelných 100 let 
. A i když je jeho tělo už unavené, jeho dílo mluví dál.
Symfonie. Komorní hudba. Sborová tvorba. Ocenění za celoživotní přínos české kultuře. Zlatá cena OSA.
A přesto – to největší, co si z toho dne odnášíme, nebyla sláva. Byla to láska 
.
Láska jeho dcery, která ho vzala za ruku a přivedla na křest knihy o jeho životě.
Láska pečovatelek, které tiše dohlížely, aby mohl být „u toho“.
Láska všech, kteří přišli. Kamarádů, kolegů, následovníků. A především – přátel.
Na programu zazněla jeho hudba 
. Bylo promítnuto video z jeho životní cesty. A přišel i podpis 
.
Pomalu, s námahou, ale podepsal. Protože když se dožiješ stovky – a přesto osobně poděkuješ lidem, kteří ti tleskají – jsi víc než legenda. Jsi Člověk.
A my jsme měli tu čest postarat se, aby tam mohl být. Aby mohl slyšet ten potlesk 
. Rozhlédnout se. A tichým hlasem říct: děkuju.
Děkujeme, Mistře.
Za hudbu.
Za lásku.
Za člověka.
S úctou,
Sanitka splněných snů
PS: Děkujeme Městys Cítoliby za úžasnou organizaci, vřelost a péči – i o nás.
