Paní Boženka si ještě jednou zazpívala v kostele

14. 8. 2026čtení na 2 minuty

Je dobře vědět, ale hlavně si pamatovat, že člověk nepotřebuje velké věci. Potřebuje ty nejmenší drobnosti. Protože právě ty tvoří život. A také vzpomínky.

Paní Boženka, které v celé vesnici nikdo neřekne jinak než „babička“, neměla lehký život. Přišla o manžela a později také o syna, který tragicky zahynul při autonehodě. Přesto si uchovala víru, lásku ke své velké rodině a jednu velikou touhu - ještě jednou si zazpívat v kostele.

A když je na pořadu dne sen jedné úžasné dámy, najednou není nic těžké. Její rodina, přátelé, pan farář i personál Domova Moravec se spojili, aby jí ho splnili.

Když jsme přijížděli ke kostelu, už se zevnitř linuly tóny písně. Bylo to přivítání, které šlo až do morku kostí.

Uvnitř čekaly kamarádky, se kterými dříve zpívala, děti, vnoučata, pravnoučata i další blízcí. Kostel byl plný lidí. A hlavně lásky.

Babička Boženka si znovu zazpívala po boku svých přítelkyň, pomodlila se a prosila Boha, aby chránil její rodinu. Tiše a dojatě opakovala, jakou má radost a jak za tento den děkuje Bohu i všem, kteří jí ho umožnili prožít.

Nakonec tiše řekla:

„Teď už můžu umřít.“

Ne jako větu plnou smutku. Spíš jako slova člověka, který se vrátil na své místo, splnil si jedno velké přání a našel pokoj, který mu možná dosud chyběl.

A až jednou přijde její čas, možná odejde právě s touto vzpomínkou. Smířená, obklopená láskou a s pokojem v duši.

Velké poděkování patří také sestřičkám z paliativního týmu Charitního domu Moravec Oblastní charita Žďár n. Sáz. za krásnou spolupráci. A především za to, jak myslí na své klienty, vnímají jejich přání a pomáhají hledat cestu, jak je ještě splnit.

Plníme sny, které nepočkají.

Sdílejte tento příběh
FacebookWhatsAppE-mail

Další příběh

Sto letPaní Zlatoslava se dožila sta let. K těm nejkrásnějším narozeninám patřilo i jedno přání, které jsme jí mohli splnit.Číst příběh →
© 2026 Ruce pro život, z.s.
Grafika a web od 
brandzone.cz
chevron-down