Paní Kláru poznala, naše nová posila do týmu 
, jako pacientku paliativního týmu ve FTN.
Do nemocnice se dostala se svým onkologickým onemocněním ve chvíli, kdy byl její manžel hospitalizován v PN Bohnice po atace Alzheimerovy nemoci. Každý z nich byl najednou jinde. Odděleni. A přesto duší pořád spolu.
Paní Klárka vyprávěla svůj příběh tiše, bez patosu.
Celý život pracovala jako vrchní sestra na plicní klinice. Její manžel se věnoval vlakové poště. Jsou spolu padesát let. A pořád se velmi milují.
Společně přežili i to nejhorší, co může rodiče potkat – smrt jediného syna, který zemřel nešťastnou náhodou ve dvaceti letech.
Drželi se tehdy jeden druhého. A drží se dodnes.
Teď je ale osud rozdělil. Každý v jiném zdravotnickém zařízení.
A paní Klárku nejvíc trápilo jediné: že se nestihli rozloučit. Že spolu nemohli být. Že se na sebe nemohli podívat, vzít se za ruku, být zase „my“.
A tak přišel čas Sanitky splněných snů.
Při plnění přání nás napadla ještě jedna věc.
Že možná to největší přání už vlastně zaznělo. Jen nebylo vysloveno nahlas.
Ne rozloučit se.
Ale být spolu.
Sanitka totiž není se svými klienty jen ve chvíli splnění jednoho snu. Často je s nimi i potom.
A tady pomůžeme splnit přání největší: dožít společně. Uděláme proto maximum a dáme vám vědět jak se nám to daří. Možná budeme potřebovat vaši pomoc.
Protože někdy nejde o cestu, koncert nebo místo.
Někdy jde „jen“ o to, aby dva lidé, kteří spolu prošli celý život, mohli zůstat spolu až do konce
