Tichý ženský hlas. A dotaz s podtónem zoufalství: “už nevím, kdo by mi mohl pomoci…”
Postupně se dozvídáme o bolestném přání, smutném snu o doprovodu syna na poslední cestě.
Vnučka chtěla umožnit milované babičce poslední rozloučení. Pani Stanislava tráví své dny imobilní po CMP, a vzdálenost 250 km do místa pohřbu syna je pro rodinu nepřekonatelná.
Cesta dlouhá a namáhavá, ale není těžší cesty než loučit se s dítětem … semknutí a souznění celé rodiny na pohřbu přineslo smíření.