
Pan Zdeněk se měl oslavit úctyhodných 90 let.
Rodina plánovala oslavu. Chtěli být spolu. Smát se, vzpomínat a připít si na život, který byl dlouhý, poctivý a plný příběhů.
Jenže čas se rozhodl běžet rychleji.
Sil ubývalo. Zdravotní stav se zhoršoval. Pan Zdeněk skončil v nemocnici a zdálo se, že vysněná oslava už nebude možná.
Rodina se ale nechtěla vzdát. A tak oslovila Sanitku splněných snů.
To, co vypadalo jako nemožné, se nakonec téměř ze dne na den podařilo.
Pan Zdeněk se své oslavy dočkal.
Byla plná blízkých lidí, úsměvů, vzpomínek, stisků rukou i tichých pohledů, které někdy řeknou víc než tisíc slov. Na chvíli nebyly důležité diagnózy ani nemocniční pokoje. Důležité bylo jediné- být spolu.
A pan Zdeněk byl šťastný.
Bohužel jsme tentokrát nestihli splnění jeho přání ani zveřejnit.
Včera nás zastihla smutná zpráva.
Pan Zdeněk zemřel.
O to větší smysl pro nás ten den má.
Protože někdy není největším darem prodloužit život. Někdy je tím největším darem naplnit jeho poslední kapitolu láskou, radostí a přítomností lidí, které člověk miluje.
Pan Zdeněk odešel…
Ale odešel s vědomím, že byl obklopen svou rodinou. A s úsměvem, který na jeho tváři zůstal ještě dlouho po sfouknutí poslední narozeninové svíčky.
Rodině pana Zdeňka děkujeme za důvěru a přejeme mnoho sil v těchto těžkých chvílích.
Bylo nám ctí být součástí jeho poslední oslavy života.
Zdeňku, odpočívej v pokoji.
