Robert. Osmnáctiletý kluk s nakažlivým úsměvem, srdcem sportovce, milovník železnic a duší ochránce. Od patnácti let stál po boku své maminky a sestry jako tichý hrdina – pečoval s nimi o svou milovanou babičku, která byla upoutaná na lůžko. Naučil se vše, co bylo potřeba. Bez řečí, s láskou. Babička pro něj není jen členem rodiny – je jeho srdcem.
Pak přišel leden 2025. Den, kdy se Robertův svět obrátil naruby. Cestou domů ho náhle zradily nohy. Přes palčivou bolest se dostal domů, kde ho musela převzít záchranka. V nemocnici v Brně padla krutá diagnóza – vzácný a agresivní Ewingův sarkom. Slova, která zní jako cizí jazyk, ale pro Roberta znamenala boj. Těžký, dlouhý a nejistý.
Od té chvíle jsou dny plné chemoterapií, nemocničních přístrojů a samoty. Odtržený od kamarádů, od všeho známého, ale především od té, kterou tolik miluje – své babičky. A přání? Jediné. Vidět ji a být s ní.
Díky Sanitce splněných snů se tohle přání proměnilo ve skutečnost.
V malém nemocničním pokoji, kde se obvykle ozývá jen pípání přístrojů, zavoněla výslužka, zazněly známé tóny z TV Šlágr a rozhostil se smích. Smích, který léčil. Robert s babičkou prožili společně chvíle, které byly naplněné čistou radostí. Jako by se domov na chvíli přestěhoval za ním. Jako by čas na okamžik přestal běžet.
A i když to všechno bolí, Robert není sám. Má při sobě anděla – svou maminku.Usměvavou, vlídnou a neuvěřitelně silnou. Je s ním každý den. Drží ho za ruku, když je mu zle, hladí ho, je mu oporou i světlem. A zároveň, s obrovskou láskou a oddaností, pečuje doma o svou maminku – o babičku. Stojí mezi dvěma světy, v každém z nich nechává kus svého srdce, své síly, své něhy.
Tento příběh není jen o nemoci. Je o naději. O tom, že i když je všechno těžké, láska dokáže proniknout i tou největší tmou. Děkujeme všem, kdo pomohli přivést babičku za Robertem. Pomohli mu znovu cítit, že není sám. Že domov je tam, kde jsou srdce blízko sebe.
