Možná chyba, kterou nelze vrátit, možná špatně nastavené životní hodnoty nebo jen zoufalé řešení zoufalé situace. My nesoudíme.
Takto by mohl začít popis osudu pana Michala, jenž za vysokými zdmi a ostnatým drátem spatřil po více než šesti letech svou maminku. Tu z Prachatického hospice do věznice s nejvyšší ostrahou přivezla Sanitka splněných snů. Obavy, pláč a třes celého těla ze setkání, které vzhledem k diagnóze Michalovy maminky jasně zajistilo, že když ne teď, tak už nikdy.
Těžko se vcítit do myšlenek obou vzájemně se milujících, když své poslední setkání v životě probíhá v takovém prostředí. Snad výčitky, snad lítost a možná strach o to co bude, “až už tu ten druhý nebude“…
Že splnit takový sen nelze bez pochopení a tolerance, zcela jednoznačně vnímal i ředitel, plk. Mgr. Petr Popelář. Ten celou věc umožnil a za velmi přísných bezpečnostních opatření pomohl zorganizovat. Velmi si takové kolegiální podpory vážíme a děkujeme Vězeňská Služba ČR a Věznici Kynšperk nad Ohří. Zároveň děkujeme za úžasnou péči a komunikaci zaměstnancům a vedení Hospic sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích.
