Pavel celý život zasvětil práci. Byl pečlivý, svědomitý a jeho dny byly naplněné prací, rodinou a láskou k rockové hudbě.
Jednoho dne, když byl ještě mladý, se mu náhle zastavilo srdce. Zdánlivá maličkost – nedostatek draslíku…Po týdnech v nemocnici se Pavel probudil, ale svět kolem něj byl jiný. Jeho tělo sice přežilo, ale jeho mysl zůstala na opačné straně.
Všechny známé zvuky mu teď připadaly cizí. Srdce mu stále bilo, ale v jeho očích nebyla žádná jiskra.
🧑🧑🧒🧒 Rodina se ho snažila oslovit. Každý den, celé tři roky, ho navštěvovují a pokoušejí se ho vrátit zpátky. Znovu a znovu s ním mluví, smějí se a vzpomínají na staré časy.Pavel se však stal pouhým stínem sebe sama. Jeho svět byl prázdný, bez radosti, jako by se stal neviditelným.
A přesto, i v tomto tichu, je stále naděje – naděje, že jednoho dne najde cestu zpět. Zpátky k životu, k vzpomínkám, k těm, které miloval.Zatím však zůstává uvězněn v jiném prostoru, v tichu a odloučení.
Rodina se rozhodla obrátit na nás s prosbou, abychom jejich milovaného bratra, otce, manžela, přítele i souseda převezli domů. Snad tam, ve známém prostředí, znovu najde jiskru v očích a jeho rty se rozechvějí úsměvem.
Děkujeme zdravotníkům z oddělení DIOP v Nemocnice Žižkov za skvělou spolupráci. Jste boží!
