Tato parafráze slavného verše dokonale vystihuje sílu skutečné lásky. 
Kdo ji poznal, ví, že by za svým milovaným šel až na konec světa. Uchová si v paměti každou vteřinu, každý pohled, dotek i vůni. A my jsme šťastní, když můžeme být těmi, kdo pomáhají uskutečnit takové drobné zázraky. 
Květoslava a Zdeněček spolu prožili celý život. Milovali se, stáli při sobě v dobrém i zlém. Pak ale Zdeňka dostihla ta nejhorší nemoc – krutá a nemilosrdná. 
Květa mu však zůstala nablízku. V hospici byl pro ni připraven pokoj, aby mu mohla být co nejblíže.
Pak ale přišla další rána… Květa si zlomila stehenní kost a musela na operaci. Zdeněk bez ní strádal…
Paní Květa zůstávala po operaci hospitalizovaná v Bohumínská městská nemocnice, a.s. , odkud jsme ji nakonec mohli převézt, aby se se Zdeňkem znovu setkala. Díky obětavému personálu nemocnice a především laskavým pracovníkům hospice sv. Lukáše v Charita Ostrava se podařilo nemožné. 
Tyto dvě duše dostaly možnost strávit spolu tři vzácné hodiny – pod hřejivými paprsky jarního slunce 
, ruku v ruce, v tichém porozumění.
Protože láska vítězí nad vším. 
Omnia Vincit Amor.
