
A přání ještě jednou tam být.
Zuzance je pětatřicet let. Věk, kdy by člověk měl mít před sebou spoustu plánů a dost času je uskutečnit. Jenže… Zuzanka je v péči Domácí hospic Křídla a její zdravotní stav se zhoršuje.
Přála si ještě jednou navštívit tři místa svého srdce. A protože některá přání už nemohou čekat, vyrazili jsme co nejdříve.
Přivítala nás milá Zuzka obklopená svou úžasnou rodinou. Už samotná cesta ji stála obrovské úsilí. Bolesti, nepohodlí, únava. Přesto si tolik přála být zase chvíli na místech, která miluje, se svými nejbližšími.
Jedním z nich byla vyhlídka na Hracholuskách.
Sanitkou se k ní dojet nedá. Zastavili jsme tak blízko, jak to šlo. Zuzanka si myslela, že tady naše cesta končí. I to, že je své vyhlídce nablízku, pro ni hodně znamenalo.
Ale kolem ní stáli lidé, kteří odmítli zůstat před cílem. Společně s rodinou a přáteli jsme ji na vyhlídku donesli. Jako princeznu Šeherezádu, jak jsme jí cestou říkali.
Nebylo to jednoduché… Ale pak byla tam. Na svém místě. Před výhledem, který si tolik přála znovu spatřit. S lidmi, které miluje, kolem sebe.
Pro takové chvíle jezdíme. A kvůli nim nám někdy dochází slova.
Navštívili jsme i zbývající dvě místa. Bolesti ani únava Zuzanku neopustily a víme, kolik sil ji ten den stál. Přesto byla šťastná. A s ní její rodina… i my.
Že jsme tu cestu společně zvládli.
Že její přání nezůstalo jen přáním.
Že mohla znovu vidět to, co má ráda, se svými nejbližšími.
Pětatřicet let… Tohle číslo v nás zůstává. Stejně jako smutek nad tím, jak krutý a nespravedlivý život dokáže být. Žádná slova to nespraví. Můžeme ale pomoci, aby v něm zbylo místo pro radost, blízkost a chvíle, které budou její rodině navždy drahé.
Zuzanko, děkujeme za důvěru. Tobě, tvé rodině, přátelům i domácímu hospici Křídla. Za to, že jsme mohli být součástí téhle cesty.
Až příště půjdete na své oblíbené místo, na chvíli se zastavte. Rozhlédněte se. Vezměte za ruku někoho, koho máte rádi.
Moci tam dojít. Moci tam být spolu.
To je strašně moc.




